Dnes to bude jen velmi krátká zpráva, ale protože důležité milníky se mají zapisovat, dnes patří Edovi.
Začal se psát nový rok 2017 a my jsme dospěli do stádia “ulítanosti”. Ráno vstávat v 6 hodin, rychle nachystat snídaně, svačinky, vzbudit děti, najíst se, obléci se. Utíkáme nejdříve do Vysočan do školičky s Carlosem a pak nasednout na metro nebo vyběhnout na tramvaj a hurá úplně na druhou stranu s Eduardem do školy.
A tak se stalo, že nám naše kamarádka Mariánka navrhla, ať Eda jede s jejím synkem do školy. Čenda, velký kamarád Edův, cca o 1/2 roku starší než on, už začal před novým rokem jezdit sám. A tak jsme dali chlapce dohromady a zjistili jsme, že jsou natolik šikovní že příjezd do školy zvládají sami. Mluvíme cca o 30 minutách (chůze, jízda tramvají, chůze do školy)
Proto bylo na snadě, že pod stromečkem Eda našel svůj první telefon. Jak chtěl Carlos, musí to být smartphone s internetem. Pokud nám nebude zvedat telefon, můžeme jej trekovat přes GPS. A tak ač jsem říkala, že je tento přístroj zbytečný a drahý, tak jej pod stromečkem našel. Bohužel netrvalo ani 1 den a podařilo se mu jej rozbít. Nadešel pokus číslo 2 se starší verzí smartphone a ta už vyšla. Samsung je nerozbitný, nebo se tak zatím jeví a Eda se také k němu chová s větším citem…..joooo škola života. Za svůj první rozbitý, který jsme na naše náklady v řádech tisíců opravili, Eda splácí domácími pracemi – ještě tak 60x pověsí prádlo a už to bude mít 🙂 – dobrá motivace dávat si pozor na své věci.
Hlavní je, že když jsem v moment spěchu potřebovala jít s Carlíčkem k lékaři a Edu bych nezvládla dovést včas do školy, doprovodili jsme jej s Carlíčkem na zastávku a ejhle, bez přípravy zvádnul dojet sám. A druhý den také, třetí také a pak už jsme ani s ním na zastávku nešli a vyrazil sám z domu a zvládnul i delší pochod na tramvajovou zastávku i cestu do školy.
Takže jsem přestala Edu podceňovat a ochraňovat, že je naše malé děťátko a že možná na to ještě nemá a nechala jej vyrůst ve svých očích. Rozhodně to nemá tak složité jako děti na obrázcích. Byla to jen má představa o jeho nedospělosti.
Poučení: Pokud nedáme dětem do rukou jejich životy, nikdy si je od nás v raném věku dobrovolně nepřevezmou. Žijeme v nejbezpečnější době od dob Bolševika a nyní vidím, že je dobré nechat naše ratolesti poznávat svět na vlastní pěst.
A jen pro pořádek, Eduardo jezdí nejen do školy ale i ze školy sám…..je to prostě šikulka 🙂
Young always smiling mom of 2 boys . Finished her master degree at the Economical University in Brno (Czech Republic) country in the heart of Europe. Heading new life stage with a brand new role in my future life career. I have been working for student NGO AIESEC, playing accordion for 11 years, swimming as a competitive mono flip swimmer, singing in a teenage choir and joining different hobbies when any opportunity appeared. I love traveling and exploring new countries so that's why I have been studying abroad (Finland, Thailand), working abroad (Estonia) and daddy of my kids is from Venezuela :). I am a passionate dancer too. Now working for various projects, passionate about a vegan diet.
Practical mum is sharing 
Leave a Reply